vloženo: 11.7.2019, autor: Mirka Koníčková
Dva bladhaundi, Barnaby a Burgho, se do historie zapsali jako psi, jejichž úkolem mělo být sledování vraha, který koncem 19. století děsil obyvatele Londýna – Jacka Rozparovače.
Na podzim roku 1888 se do ulic londýnského Whitechapelu vplížil strach. V době od 31. srpna do 30. září byly v této převážně chudinské čtvrti brutálně zavražděny a zohaveny čtyři ženy. Londýňany, a hlavně ty, kteří bydleli ve Whitechapelu, zachvátila panika. Nervozita vzrůstala i mezi členy londýnské metropolitní policie, která měla za úkol zvrhlého vraha dopadnout dříve, než dojde k další vraždě. Jenže nebezpečný zločinec přezdívaný Jack Rozparovač jim stále unikal. Po týdnech bezvýsledného snažení dostali nápad vzít si na pomoc odborníky na sledování stopy – speciálně vycvičené psy.
Stopaři jako naděje
Frustrovaný vrchní policejní komisař Charles Warren, který se stále neměl čeho chytit, požádal začátkem října o spolupráci slavného chovatele a odborníka na výcvik psích stopařů Edwina Brougha. Ten s pomocí policii souhlasil, ačkoli tušil, že v městském prostředí to nebudou mít psi, cvičení hlavně v přírodním terénu, vůbec lehké. Ze své chovné stanice bladhaundů ve Wyndyate vybral a do Londýna přivezl dva nejlepší stopaře – čtyřletého Barnabyho a dvouletého Burgha. Pokud by se osvědčili, plánoval je komisař Warren koupit jako posilu pro svůj policejní tým. Nejprve si je chtěl ale řádně vyzkoušet.
Náročné testování
První ze zkoušek stopařského umění obou bladhaundů se uskutečnila 8. října 1888 v londýnském Regent\'s Parku. Na volno puštění Barnaby a Burgho úspěšně vystopovali muže, který parkem běžel asi patnáct minut před nimi a pak se ukryl. Svůj úkol splnili i přesto, že mrzlo, a měli tak ztížené podmínky. Další test proběhl ještě téhož dne večer v Hyde Parku. Tentokrát psi pracovali na vodítku, stejně jako by tomu bylo v případě, že by byli použiti při policejním sledování vraha. Přestože již byla tma, opět byli při svém sledování úspěšní. Následujícího dne čekalo dvojici čtyřnohých stopařů hned šest úkolů – šestkrát za sebou měli vystopovat figuranta, přičemž dvakrát se role pronásledovaného zločince ujal sám komisař Warren. Ve všech případech byli Barnaby a Burgho úspěšní.
Neoprávněná kritika
Komisař Charles Warren vypadal, že je s výsledkem zkoušek spokojený. Chtěl však provést ještě další testy před tím, než se pro koupi obou psů definitivně rozhodne. Jeho kritikové se mu totiž – kvůli jeho plánům s bladhaundy coby policejními posilami – vysmívali. Někteří dokonce tvrdili, že psi jsou pro tuto práci naprosto nevhodní, protože mohou zavinit, že vrahem bude prohlášen zcela nevinný člověk. Edwin Brough dlouho čekal na Warrenovo poslední slovo, avšak ani koncem října nebylo jasné, jestli se psy do Londýna necestoval zbytečně. Zdálo se, že hlavním problémem je cena, kterou měla policie za psy zaplatit. Rozhodl se proto vzít si oba bladhaundy od policie zpět a vrátit se do Wyndyate. Policejní vyšetřování mezitím nijak zásadně nepokročilo a veřejnost byla stále více znepokojena skutečností, že vrah se spokojeně prochází ulicemi města a vyhlíží si další oběť. Komisař Warren byl nucen čelit sílícímu tlaku ze strany novinářů i svých nadřízených, obviňujících ho z neschopnosti. Nakonec kapituloval a 9. listopadu ráno ohlásil svou rezignaci. Shodou nešťastných okolností byla právě v ten den nalezena další zavražděná žena. Protože však Warren ještě předtím vydal rozkaz, že na místo vraždy nemá vstupovat nikdo jiný dříve, než dorazí on sám, způsobila jeho rezignace velké zdržení vyšetřování. Četníci, kteří nevěděli, že odstoupil, tři hodiny hlídali místo činu a čekali na Warrenův příchod. Mezitím měl vrah spoustu času nadobro zmizet v londýnské mlze.
Promarněná šance
Kdoví, zda by tomu tak bylo i v případě, kdyby Warren včas nasadil na jeho stopu dva připravené specialisty – Barnabyho a Burgha. Možná se právě oni mohli stát slavnými tím, že Jacka Rozparovače dopadli. V jednom z rozhovorů, které chovatel Edwin Brough později v roce 1901 poskytl novinám, zazněla tato jeho zajímavá myšlenka: „Náš experiment v Londýně ukázal, že psi jsou schopni vystopovat muže, kterého vůbec neznají, a je jedno, že stopu překročí spousta jiných lidí. Nebylo jim umožněno vypátrat vraha z Whitechapelu, ale je zajímavé, že v době, kdy byli v Londýně, nebyla spáchána žádná další vražda. Domnívám se, že je to důkaz o odrazujícím účinku, který by mělo přijetí psů do policejní služby, protože další příšerná vražda byla spáchána až krátce po tom, co bylo zveřejněno, že psi opustili město.“ Jack Rozparovač nebyl nikdy dopaden. Schopnost psů, včetně bladhaundů, úspěšně asistovat při policejním vyšetřování však nakonec byla shledána velice prospěšnou a stali se z nich uznávaní specialisté.
Foto: archiv
Převzato z časopisu Psí kusy.
