Portál pro zodpovědné majitele psů

Plemeno border kolie zažívá v poslední letech nebývalý boom. Traduje se o něm, že to je nejdokonalejší ovčácký pes na světě. Pozoruhodné plemeno pracovalo po staletí na skotskoanglickém pomezí, jeden pes zvládal i velmi početné stádo. Ale od těch dob borderky doslova expandovaly do mnoha jiných oborů a disciplín.

Všechno jednou začíná. V případě slávy borderek to začalo po roce 1873, tedy od chvíle, kdy se začaly pořádat soutěže ovčáckých psů. Vedly si v nich tak dobře, že konkurence neměla šanci, a tak byly odděleny do samostatné kategorie. Tito psi pracují mlčky, pohybují se přikrčeně, dokonce se plazí a pak vyrazí do akce. S pastýřem se dorozumívají nacvičenými signály. Je-li pes v blízkosti, může jít o signály mluvené, když je dál, pastýř na něj hvízdá. Sledovat je společně při práci znamená stát se svědkem jedné z nejtěsnějších spoluprací mezi psem a člověkem.

Dokáže číst řeč těla

A jak vnímají border kolii chovatelé, kteří o ni pečují dnes? Podle Anny Duhárové je plemeno typické tím, že dokáže veškerou svou pozornost upoutat jen na vás. Ne na pamlsek nebo hračku, kterou držíte v ruce. „Umí skvěle číst řeč lidského těla, což někdy hraje v náš prospěch, jindy nikoliv. Díky tomu dokážou téměř nemožné. Možná to je důvod, proč se traduje, že border kolie je nejinteligentnějším plemenem. Jako velký zápor u nich vidím, že pokud něco opravdu chtějí, neberou ohled na své zdraví. V tomto směru je potřeba myslet za ně. Kdybyste jste jim řekli, aby skočili z okna z šestého patra, bez mrknutí oka to udělají,“ konstatuje chovatelka.

Udělá pro vás cokoli

Border kolie je ovčák šlechtěný pro spolupráci s člověkem, a tak práci s ním dají vždycky přednost. Trenérka a cvičitelka psů Šimona Drábková si dokonce myslí, že žijí pro to, aby se zavděčili svému pánovi. „Uvítají jakoukoliv činnost, půjdou do jakékoliv akce a pokud se zrovna nic dít nebude, budou věrně ležet u vašich nohou a čekat, až nějaká akce přijde. Velkým kladem border kolií je právě jejich snaha, aby s nimi byl páníček spokojen. To může být však zároveň záporem, někoho by to jejich ,hujerství‘ mohlo až obtěžovat,“ upozorňuje zkušená pejskařka a připomíná, že jejich další výhodou, a zároveň i nevýhodou, je jejich temperament. „Akční člověk sportovní povahy bude z borderky nadšený. Kdo však nežije aktivním způsobem života, k tomu se temperamentní pes jako border kolie rozhodně nehodí,“ varuje Šimona.

Nadšený pracant

Pohybově zdatné borderky dnes dominují v mnoha sportech, zejména v agility, ale i v dogfrisbee, flyballu, canicrossu, dogtrekingu nebo třeba záchranařině a pochopitelně v pasení. Zkrátka - borderka je a bude nadšená vždy, když pro ni budete mít práci. „Asi málokdy se vám stane, že by se na vás otočila s výrazem ,Ty už po mně zase něco chceš?‘“, říká Anna Duhárová, ale zároveň poznamenává, že její psí parťák dokáže pochopit i to, že v období zkoušek se žádné velké výlety nekonají. „Když je nejhůř, vezmu učení, míček a vyrazíme do parku. Sám si dokáže najít oběť, která mu ten míček bude házet, takže je vlastně velmi soběstačný,“ chválí svého psa.

Neměla by být sama na zahradě

Pokud by border kolie měla dostatečný kontakt s rodinou, mohla by žít i venku. Přesto mají všichni oslovení majitelé své hbité čtyřnožce doma. Šimona Drábková ale upozorňuje, že to rozhodně není pes, který by měl většinu času trávit sám na zahradě. „To by zcela jistě vedlo k problémům, kupříkladu k přílišnému štěkání, ničení zahrady, útěkům nebo i sebepoškozování.“ Borderky, o které se stará Alena Nepožítková, žijí v panelákovém domě na okraji Prahy a jsou spokojené: „Máme tu dostatek zeleně, kde se dosyta proběhají a pak doma spí. Myslím, že je jim jedno, jestli spí v panelákovém bytě, nebo ve vile s vlastní zahradou,“ podotýká. Zato Anně Duhárové je trochu líto, že nemůže svému psu celoroční ubytování venku dopřát, hlavně borderkám s delší srstí je podle ní ve vytápěných bytech teplo. „Bydlím na střídačku v Praze v domku se zahradou a v Brně v bytě a obojí se dá zvládnout. Věřím ale, že lidé na vesnici s lesem za domem to mají snazší.“

Má citlivou duši

Borderky se učí snadno a rády. Ale je na člověku, aby je správně vedl a naučil správnému chování. Šimona Drábková má s výcvikem psů mnoho zkušeností, a tak je pro ni výchova border kolie snadná. „Avšak kdo nikdy neměl možnost setkat se s tak chytrým a vynalézavým typem psa, mohl by být zaskočen,“ říká k výchově tohoto plemene. Začátečníkům by pak doporučila načíst si knihy a alespoň zpočátku si najít kvalitního trenéra, který jim poradí, jak border kolii vychovávat a komunikovat s ní skrze pozitivní posilování. „Na žádného psa by neměl být používán dril a násilné metody. Border kolie je navíc velmi citlivé povahy, co se nepřiměřeně tvrdých metod výcviku týče,“ varuje Šimona. Ani Anna Duhárová by nikoho od pořízení si border kolie neodrazovala, tedy s výjimkou případu, kdy by byla hlavním důvodem aktuální módnost tohoto plemene. Border kolie je obecně velmi přátelské plemeno, takže nejen děti, ale i ostatní zvířata snášejí zpravidla bez problémů, ale tak jako u každého plemene můžete narazit i na výjimky. „Vše záleží i na výchově. Zlý člověk dokáže i z mírumilovné border kolie udělat zlého psa,“ upozorňuje Šimona.

Potřebuje zaměstnat mysl

Borderky by v ideálním případě měly mít možnost hodinu až dvě procházek denně a k tomu asi půlhodinový trénink. „Tréninkem rozumějme mentální zaměstnání, tedy trénink nejrůznějších cviků a dovedností. U psa staršího dvanácti let by měl být trénink zkrácen jen na udržovacích pět až deset minut,“ upozorňuje zkušená cvičitelka. Z pohledu Anny Duhárové je border kolie jednoduše workholik. „Nicméně i border kolie, stejně jako člověk, musí trénovat. Pokud ji po týdnu válení se na gauči vytáhnete na 50 kilometrů dlouhý výlet horským terénem, zaděláváte si na zdravotní problémy,“ varuje. Borderky se podle ní na procházce rády baví. „Kdybych se šla se psem jen tak projít, nebavilo by ho to. Neustále by do mě strkal čumákem, že je to nuda. Většinou spolu proto chodíme na kratší vycházky a k tomu jezdíme na výlety s psími kamarády, trénujeme aport, děláme cviky na rozvíjení motoriky nebo myšlení. Border kolie prostě potřebuje zaměstnat i mysl, nejen nohy,“ dodává.

Boom borderkám nepomáhá

Už tu padla zmínka o tom, že border kolii by si neměli pořizovat lidé jen proto, že jde o módní plemeno. Podepsal se nějak na plemeni zvýšený zájem veřejnosti? Odpověď Aleny Nepožítkové zní jednoznačně: „Jde o zařazování jedinců s diskutabilní povahou do chovu nebo o snahu obcházet povinnost různých zdravotních vyšetření. Zároveň se množí produkce štěňat bez průkazu původu, kdy se lidé nechají zlákat nižší cenou, ale nezvažují rizika s tím spojená.“ Z boomu borderek není nadšená ani Šimona Drábková. „Mnoho border kolií už nemá původní povahu. Často jsou psi tohoto plemene labilní a mnohdy už i přehnaně agresivní. Proto chtějte štěně jedině od chovatele, který dělá rodičům štěňat zdravotní testy. Průkaz původu by měl být samozřejmostí.“ Zárukou je i to, že Klub border kolií je ve sledování zdraví u chovných jedinců velmi důsledný.

Se srstí moc práce není

Péče o srst není u border kolií příliš náročná. Platí tu přímá úměra – čím víc češete, tím míň máte chlupů po bytě nebo v autě. Když je venku bláto, stačí psa jen osprchovat vodou. Pokud psi od jara do podzimu hodně plavou a následně se válí v písku nebo v trávě, sami tak o svou srst dobře pečují.

Nadšení jsou z agility i kalhot na venčení

Border kolie je aktivní pes, a tak je přirozené, že potřebuje kvalitní stravu, aby měl energii z čeho brát. Šimona krmí své psy krmí čerstvými surovinami: masem, vnitřnostmi, kostmi, zeleninou a přírodními doplňky. U Nepožítkových střídají granule a BARF a pro Annu jsou nejschůdnější variantou granule, protože přes léto jezdí po psích táborech. Právě účast na těchto akcích udělá jejímu psovi největší radost. „Na táborech ho musím přes noc zavírat, protože už se mi párkrát stalo, že jakmile nějaká skupina začala trénovat agility dřív než on, prorval zip u stanu, čekal u startu parkuru a byl ochoten běhat s kýmkoliv. Naštvat se na mě dokáže, když vezmu ven jiného psa a on zůstane doma. To se mi pak pomstí a něco zničí. A překvapuje mě každý den tím, jak je chápavý,“ chválí svého psa Anna. Border kolie Šimony Drábkové jsou prý velmi čitelné. „Vždy dokážu předvídat, co v jaké situaci udělají. Radost jim udělám jakoukoliv pozorností. Stačí vzít do ruky hračku.“ A Alena Nepožítková? Ta udělá svým fenkám největší radost ve chvíli, kdy si obleče „venčící“ kalhoty. Naopak, rozesmutní je, když si místo nich oblékne ty společenské a odejde.

"Chtějte štěně od chovatele, který dělá jeho rodičům testy"

Převzato z časopisu Psí kusy.