vloženo: 1.12.2019, autor: Marie Trauškeová
Pes s výbornými pracovními vlastnostmi a oddaností vůči své rodině. Pes, který dýchá pro svého pána a bedlivě střeží jeho majetek, přičemž je ochotný položit i svůj vlastní život. Parťák do pohody i nepohody, který vás chce mít na očích. To je holandský ovčák.
Holandští ovčáci, stejně jako další ovčáčtí psi, byli v počátku chovu využíváni především k práci u stáda ovcí a krav. Zároveň chránili obydlí svého majitele a jeho majetek. Když se kolem roku 1990 začala z Nizozemí vytrácet tato stáda, začalo se u holandských ovčáků využívat jejich všestranných schopností. Stalo se tak, že někteří zaujali roli policejních psů, jiní působili jako psí záchranáři a nebo jako vodicí psi pro nevidomé. Všestrannost jim zůstala dodnes a díky své ochotě spolupracovat s člověkem jsou využíváni v různých kynologických aktivitách, kde často sklízejí úspěchy. „Hodí se pro téměř všechny psí sporty, jsou to milovníci vody, výborní plavci a mají výborný nos, takže jsou vhodní i pro jakékoli pachové práce. Moji psi trénují IPO (mezinárodní zkušební řád, pozn. redakce) na vrcholové úrovni, rekreačně běháme, jezdíme na kole a podobně,“ říká Melanie Dedíková. Feny tohoto plemene dorůstají výšky 55–60 centimetrů, psi 57–62 centimetrů. Jsou středně těžcí, dobře osvalení a mají harmonickou stavbu těla. Navíc jsou velmi vytrvalí a odolní, schopní pracovat i v náročném terénu.
Proužky dělají holanďana
Od jiných ovčáckých plemen se holandští ovčáci liší především svou žíhanou (pruhovanou) srstí. Základní barva je zlatá nebo stříbrná. Zlatá od světlé pískové až po kaštanovou. Žíhání by mělo být jasně zřetelné po celém těle, na límci, kalhotkách a ocasu. Příliš mnoho černé barvy není žádoucí. Černé masce je ale dávána přednost. Bílé znaky na hrudi a tlapkách nejsou žádoucí. Srst se dělí do tří kategorií – krátká, dlouhá a hrubá. Každá pak vyžaduje jinou míru údržby. Krátkosrstá varianta je nejméně náročná, stačí psa dvakrát ročně během línání vykartáčovat. Dlouhosrstí psi by se měli pročesávat alespoň jednou týdně a hrubosrstí by měli být v průměru dvakrát ročně trimováni. Srst je vždy hustá a poměrně tvrdá na omak. „I kdybyste se omezili na pouhé vyčesání uvolněné srsti v období línání a očištění/vykoupání v případě znečištění psa, bude srst v kondici. Ale myslím, že to stejně nikomu nedá – pes s nádherně se lesknoucí žíhanou srstí prostě vypadá exkluzivně a srst tak přímo svádí ke kartáčování nebo jiné formě péče každou chvíli,“ říká Jana Mertlíková.
Specifická povaha
Ačkoliv by se někomu mohlo zdát, že holandský ovčák je jen pruhovaný belgický ovčák, není to tak. Tato plemena mají totiž kromě jiné barvy srsti i rozdílnou povahu, i když v něčem si podobní mohou být. Holandští ovčáci jsou inteligentní, pozorní, věrní, temperamentní, ostražití, spolehliví a do jisté míry i samostatní psi. „Mají výbornou paměť. Nesnášejí hrubé zacházení a mají delší dobu dospívání,“ říká Anita Vokounová. Při správném a trpělivém zacházení dokážou podávat skvělé a vyrovnané výkony. Přesto pokud by se člověk chtěl věnovat sportu na vrcholové úrovni, radí majitelé, aby se zájemce poohlédl raději jinde. „Holanďáci jsou aktivní a zvídaví psi. Jsou stále připraveni k nějaké akci – většinou je jedno, jakou aktivitu jim vyberete, rádi se s vámi vrhnou do čehokoli,“ říká Renata Voldánová. Majitelé však upozorňují, že holandští ovčáci nesnášejí dril a při výcviku potřebují znát logiku cviku. Pokud se na toto plemeno majitel napojí a nenakládá na něj něco, co nezvládne, byť třeba jen zatím, a dokáže ho správně motivovat, získá v něm spolehlivého parťáka, který z něj nespustí oči. Díky své inteligenci se nejenom rychle a poměrně snadno učí, ale zároveň jsou schopni svého majitele i přechytračit. Pamatují si jak to dobré, tak i špatné. Prohřešky vůči nim vám sice mohou odpustit, ale nikdy je nezapomenou. Je proto potřeba je cvičit s klidem a rozumem. „Jsou extrémně citliví na nálady a pocity svých majitelů, často se tím řídí a to bez ohledu na to, jestli se to člověku zrovna hodí, nebo ne,“ tvrdí Lenka Blachová.
Potřebují cítit kontakt
Dlouhosrstí a hrubosrstí holandští ovčáci jsou díky struktuře své srsti poměrně dobře chráněni před nepřízní počasí a mohou být celoročně ubytováni venku, mnohem raději ale jsou, pokud mají přístup do domu a ke svému majiteli. Aby byli šťastní, potřebují cítit kontakt a mít pocit, že jsou součástí rodiny, kterou mohou chránit. Pokud bude holandský ovčák žít v kotci na zahradě a vyrůstat doslova jako dříví v lese, nejenom že se to negativně odrazí na jeho psychice, ale mohou se objevit i výchovné problémy – stejně tak jako u každého jiného psa, kterému se jeho majitel dostatečně nevěnuje. Je potřeba počítat s jejich neúnavností, kdy jsou často schopni jít až „přes sebe“, a umět jim dát signál k zastavení a uklidnění. Někteří lidé řeší nadmíru aktivity u svých psů nekonečným aportováním míčků, což je oblíbená aktivita i pro většinu holandských ovčáků, nicméně je potřeba vzít takzvaně rozum do hrsti a hru zastavit včas, než se pes uštve. Vzhledem k jejich vytrvalosti jim nedělá problém ujít padesát i více kilometrů denně nebo naběhat několik kilometrů u kola, důležité je ale umět holandského ovčáka zabavit i po mentální stránce – tedy například učením cviků, hlavolamy, schováváním pamlsků po domě nebo venku v trávě na zahradě, popřípadě stopováním nebo jinými sportovními disciplínami. „Jestliže nemá dostatek podnětů a nudí se, vymyslí si zábavu sám, což může znamenat ničení (někdy spojené i s pojídáním) věcí,“ varuje Renata Voldánová. Přitom jsou schopní pochopit denní režim svého majitele a dobu, kdy je v práci, prospat. Pak ale obvykle vyžadují, aby jim to majitel vynahradil nějakou aktivitou.
Brzká socializace je velmi důležitá
Holandský ovčák je poměrně citlivé plemeno a je velmi důležité, aby ho už v době socializace (tedy ve štěněcím období) majitel seznámil se vším, s čím se v následujících letech bude pravidelně potkávat, a předešel tak nežádoucím negativním zkušenostem. „Pokud je holandskému ovčákovi dopřáno báječné a pohodové období vtiskávání, pečlivá socializace a klidná výchova s dostatkem trpělivosti, vyroste z něj pohodový pes, kterého můžete vzít kamkoli a podnikat s ním cokoli. Pod nezkušeným/necitlivým vedením nikdy naplno nevyužije svůj potenciál,“ říká Jana Mertlíková. Stejně tak je důležité ho seznámit s případnými dalšími domácími mazlíčky a vysvětlit mu, že tato zvířata se neloví. Právě lovecký pud je u holandského ovčáka někdy označován za možný problém, i když někteří majitelé tvrdí, že vše je pouze o poslušnosti. „Ostatní psy snáší v pohodě a co se týká ostatních zvířat – ty, co máme doma, snáší, ale cizí, například kočky, proženou,“ říká Melanie Dedíková. Obvykle dobře vychází i s dětmi.
Sportovní talent
Ať už rádi běháte, jezdíte na kole, chodíte na dlouhé tůry, nebo milujete pobyt na horách, holandský ovčák vám všude bude dělat nadšeného parťáka. Tito psi velmi ocení, když je zapojíte do jakékoli aktivity, kterou mohou strávit po vašem boku. Pokud pomýšlíte na psí sporty, ani zde se neztratí – skvělých výsledků dosahují nejenom v klasické poslušnosti, ale i v coursingu, vyhledávání předmětů, obedienci, agility, dogfrisbee, pasení a dalších. „Umí ale také hrát treibball, běhat hoopers a baví je i všelijaké triky,“ říká Lenka Blachová. Nadchnout je pro aktivity je poměrně snadné, jen je potřeba cvičit s klidem. Jak již bylo zmíněno, holandský ovčák dozrává o něco později než jiná plemena, může se tedy stát, že majitel nabude dojmu, že výcvik nejde tak rychle, jak by očekával, ale za týden už se třeba nestačí divit, jak šikovného má psa a jak najednou do sebe vše zapadá. Učení nových cviků je vhodné provádět hravou formou a vyvarovat se přílišného opakování, které by psa mohlo nudit.
Pro koho se hodí?
Jak říká chovatelka Jana Mertlíková, holandský ovčák se hodí ideálně pro zájemce, kteří vědí, co chtějí, seznámili se se všemi specifiky plemene a v holandském ovčákovi hledají přesně to, co od svého nejlepšího přítele očekávají. „Určitě to není pes na gauč nebo pro někoho, kdo chce jen zkusit něco jiného,“ dodává Jana Mertlíková. Lenka Blachová by ho doporučila komukoli, kdo hledá aktivního společníka a nečeká špičkové výkony vrcholových sportovců. Nedoporučila by ho lidem nervózním, netrpělivým a těm, kteří chtějí jen zajímavě zbarveného psa na zahradu. Majitelé se pak shodují na tom, že aby vše takzvaně klaplo, je důležitý i výběr štěněte. Rozdíl v povahách může nastat jak mezi jednotlivými variantami plemene, tak i v jeho liniích, které jsou označovány jako výstavní a pracovní. Případný zájemce by tak měl dobře vědět, co od svého budoucího čtyřnohého kamaráda očekává, a tím se řídit. Nekupovat štěně z prvního inzerátu, který najde, ale zajímat se o jeho rodiče a způsob chovu, kde štěňata vyrůstají. „Pro bližší odpovědi bych případné zájemce odkázala na poradkyni chovu,“ radí Anita Vokounová.
Náročné podmínky pro chovatele
I když je holandský ovčák na našem území stále málopočetným plemenem, musí se chovatelé řídit poměrně přísnými podmínkami. Psi, kteří by měli zasáhnout do chovu, musí splnit kromě bonitace i řadu zdravotních vyšetření. Kromě toho se u chovných jedinců testuje i povaha – tohoto testu jsou zproštěni pouze ti psi a feny, kteří projdou předepsanou zkouškou z poslušnosti, záchranářského výcviku, pasení nebo obedience. „Chovná základna se u nás velice rozšířila a hodně se jezdí krýt do zahraničí kvalitními jedinci. Sleduje se zdravotní stav. Povinné vyšetření do chovu jsou rentgeny kyčelních a loketních kloubů, OCD ramenních kloubů (osteochondróza – onemocnění kloubní chrupavky, pozn. redakce), SA (spondylóza – degenerativní onemocnění páteře), vyšetření DM (degenerativní myelopatie – fatální neurodegenerativní onemocnění), DNA profil, K-Locus (genetické vyšetření žíhanosti), u hrubosrsté varianty DOV (dědičné oční vady) a u dlouhosrsté varianty vyšetření štítné žlázy. Pes musí absolvovat výstavu pořádanou KCHMPP (Klub chovatelů málopočetných plemen psů) a jednu vyšší výstavu se zadáváním titulu CAC. Také musí splnit povahový test,“ říká Anita Vokounová. Zastřešující klub pak klade na chovatele a majitele další podmínky – například chovný krycí pes může mít za celý svůj život maximálně čtyři vrhy zapsané v České republice. Feny mohou mít maximálně jeden vrh ročně a celkem maximálně čtyři vrhy za celý svůj život. U hrubosrsté varianty holandského ovčáka je vyšetření na dědičné oční vady požadováno před každou plánovanou reprodukcí jedince, a to s výsledkem prostý. „Chovné podmínky se u nás v posledních letech stále více a více zpřísňují, ale doufám, že to majitele holanďanů neodradí a plemeno se bude dál zdárně rozvíjet,“ říká Jana Mertlíková.
Foto: Pes Jíra, Shutterstock
Převzato z časopisu Psí kusy.
