Portál pro zodpovědné majitele psů

V minulém díle jsme si pověděli, jak pomoci štěněti či dospělému psovi přivyknout samotě. Dnešní díl bude věnován čistotě. Zařídit, aby pes nedělal loužičky a hromádky doma, není žádná velká věda. Chce to jen vše poctivě nacvičovat od první chvíle, kdy si přivedeme štěňátko domů.

Nejprve je potřeba zamyslet se nad tím, jak vnímá čistotnost malé štěně. Výběr chovatele, od kterého štěně pochází, je totiž důležitý i v tomto ohledu. Štěňátka, která bydlela venku, měla prostorný výběh a venčit se chodila na trávník nebo bydlela uvnitř a chodila na savou psí plínu, mají dobrý základ do budoucna. Přirozeně si navykla, že jejich pelíšek, místo kde spolu s mámou a sourozenci odpočívala, se neznečisťuje. Chovatel, který věnoval čas a úsilí okamžitému úklidu exkremetnů a v pozdějším věku poskytl štěňátkům místo, kam mohla chodit vykonávat svou potřebu (mimo prostor určený k odpočinku), udělal část práce za vás. A tak by tomu mělo být. Štěně tak odchází do nového domova se základním návykem, pelíšek se neznečišťuje, k vykonání potřeby se vychází mimo prostor „doupěte“ k odpočinku. Oproti tomu štěňata, která vyrůstala v množírně, kde se namačkaná v malém prostoru brodila ve svých výkalech a moči, se čistotnosti budou učit velmi těžce. Okolnosti je donutily močit a kálet pod sebe, a to i v místě, kde spala. Smysl pro čistotnost v nich nebyl podporován, naopak byl naprosto ubit. Množírna je však extrém, před kterým jsem vás varovala v prvním díle tohoto seriálu. Většina štěňátek vyrůstala v čistém prostředí a jsou od chovatele navyklá neznečistit si své místo k odpočinku a čůrat chodit na savý povrch. Tím může být tráva, psí plína, ale i koberec v obýváku. Na nás zůstává vysvětlit tomu malému tvorečkovi, že správné je čůrat a kakat jen venku.

Každé dvě hodiny ven

Předně si uvědomme, kdy se většinou štěňátka potřebují vyprázdnit. Je to téměř vždy po probuzení, po jídle a po nějaké fyzické aktivitě, třeba po hře. Pro nás to znamená jediné – pokaždé vyběhnout s malým chlupáčem ven, ale tam, kde si představujeme, že by se měl v budoucnu venčit. Když se povede loužička nebo hromádka, štěně moc pochválíme a odměníme pamlskem. A vzít ven znamená skutečně psa zvednout a vynést ho na trávník. Jinak riskujete, že se štěně vyčůrá ve výtahu, v mezipatře nebo na rohožce před dveřmi. A to rozhodně nechceme. V náručí se nám štěně – pokud nemá skutečnou krizi – nepočůrá. Vynášet štěně bychom měli každé dvě hodiny ve dne a každé čtyři hodiny přes noc. Postupem času se budou intervaly prodlužovat až na konečná čtyři venčení za den v dospělosti psa. (Samozřejmě záleží na režimu dne, když pes stráví celé odpoledne venku, většinou mu k tomu stačí jen krátké venčení ráno a večer před spaním.) Teď si možná říkáte, že není ve vašich silách chodit tak často s malým psíkem ven. Ne každý má pro psa ideální podmínky, aby se mu mohl věnovat v průběhu celého dne. V tom případě je potřeba psa naučit chodit čůrat a kakat na plínku, kterou v pozdějším věku psa, až dokáže lépe ovládat svůj močový měchýř a déle vydrží bez venčení, odstraníte. Takže kdo pro nácvik čistotnosti bude používat psí plínku, jednoduše bude psa vyvádět na střídačku ven na trávník a doma na plínku. Chválit bude pokaždé, když se štěňátku povede trefit se tam, kam chceme.

A co když se stane nehoda?

Málokteré štěně se nikdy nevyvenčí jinde než tam, kde jsme mu určili. Ovšem když se stane nehoda, na vině není malý pejsek, ale jeho majitel. Ten selhal, protože štěně včas nevzal ven a nebo mu neposkytl plínu, kde by psík mohl vykonat svou potřebu. Pokud budeme štěněti nadávat za to, že udělalo loužičku jinde, než si představujeme, jen si kazíme důvěru, kterou k nám štěně má. Vyvenčení se je samo o sobě samoupevňujícím chováním. Proč? Jednoduše – protože přináší úlevu a s ní libé pocity. Však si sami představte ten pocit, kdy máte silné nutkání k vykonání potřeby a konečně se dostanete k toaletě. Ta úleva je velmi příjemná, že? Tohle zažívá štěně vždy, když se vyvenčí. Takže za vyčůrání se na koberec v obýváku je odměněno právě zmíněnou úlevou. Je velmi pravděpodobné, že příště, až bude mít nutkání, opět si zaběhne do obýváku na koberec. Pokud mu budeme nadávat za loužičku ve chvíli, kdy ho přistihneme přímo při činu, je diskutabilní, zda má šanci pochopit, že tam, kde se vyčůral, příště čůrat nemá. Je tu tolik možností, jak si to štěně vysvětlí... Dost možná nabude dojmu, že čůrat před námi je nebezpečné. A to nám do budoucna výcvik čistotnosti značně ztíží. Štěně se totiž bude bát vyčůrat se před námi a potřebu bude vykonávat vždy, když se na chvíli vzdálíme. Těžko pak budeme moci psa vyvádět ven a čekat, že udělá loužičku. Celý plán se nám zhatí. Takže za nehody rozhodně nekárat! Pokud uvidíme, že štěně se točí do kolečka nebo přešlapuje na místě, rychle jej čapneme a šup s ním ven nebo na plínku. A kdyby se nehoda přesto stala, prostě ji mlčky přejdeme a co nejrychleji odstraníme následky. A pro příště zařídíme, aby se to už nestalo – psa častěji bereme ven a nebo mu poskytneme plínku. Raději ještě připomenu, že pokud bychom loužičku našli zpětně, štěně už si ji nedá do souvislosti se samotným močením. Zastaralé rady typu vymáchat štěněti v loužičce čumák jsou kruté a naprosto se míjí účinkem. Jediné, co štěně naučí, je mít ze svého pána strach – přesný opak toho, o co se snažíme, tedy o získání psíkovy důvěry. Je celkem logické, že nemůžeme mít štěně celé dny a noci na očích. Od toho je tu ohrádka a nebo prostorná klec, o které jsme mluvili v minulém díle. Ve výchově psa vše souvisí se vším. Po nakrmení, proběhnutí (nebo po hře či jiné fyzické aktivitě) a vyvenčení se venku můžeme v klidu nechat štěně odpočívat v prostoru k tomu určenému. Štěně potřebuje hodně spát a v tu chvíli se můžeme zabývat jinými věcmi, jež potřebujeme dělat. Jakmile uslyšíme v ohrádce pohyb, znamená to, že malý pejsek se právě probouzí, tak šup s ním ven na travičku. Kdo nemá čas celý den být štěněti nablízku, přichystá mu do ohrádky savou plínku. V noci většinou štěňátka spí, ovšem když se probudí, potřebují okamžitě čůrat nebo kakat. Než riskovat, že se nestihneme včas probudit, navrhuji jiné řešení. Nastavit si budík a během noci štěně každé 4 hodiny probudit a vynést ven. Možná vám to několik prvních týdnů bude narušovat spánek, ale do budoucna se to velmi vyplatí. Pokaždé, když se štěně vyvenčí na nesprávném místě, upevňuje si špatný návyk. Když se to stane několik nocí po sobě, štěně si navykne venčit se za tmy například v obýváku pod stolem, kde je savý koberec. Těžko tento zlozvyk pak budeme odstraňovat.

Pes postelový

A co ti, kteří se rozhodli sdílet s pejskem jedno lože? Neměl by to být žádný problém. Jak se pejsek v posteli začne vrtět, je to znamení, že se probouzí a je potřeba ihned s ním vyrazit ven na trávníček. Pro urychlení doporučuji spát v něčem, v čem se dá hned vyběhnout před dům. Kdo ví, že má tvrdý spánek, nebude se spoléhat, že jej štěně probudí, a také si nařídí budík.

Pár rad na závěr

A ještě několik doporučení pro vás mám. Za prvé – až se štěňátko naučí venčit venku na trávníčku, hned jak jej tam vynesete, přidejte k té činnosti povel. Třeba slovo „čůrat“. Velmi se to hodí v dospělosti psa, když chcete, aby se pes vyvenčil před cestou autem nebo před závodním výkonem. Za druhé – když štěně vynesete ven za účelem vyvenčení, nehrajte si s ním, nenechte jej sebrat klacíček a nadhazovat si ho, zdravit se s jinými psy a podobně. Nejprve chtějte, aby se štěně vyvenčilo, a pak teprve si můžete hrát a dělat další zajímavé činnosti. Štěně se tak naučí venčit se rychle a později i na povel. Zábava je mu poté i odměnou za vykonání činnosti. A navíc se vyhnete interpretaci, kterou by si malý psík v opačném případě mohl ze situace vyvodit. Hned vám prozradím, o co jde. Představte si, že vyjdete s pejskem ven, chvíli si hrajete s balónkem, pak potkáte psího kamaráda... a štěně má tolik zajímavých věcí na práci, že na čůrání není čas. Pak ho ale příroda přemůže a ono si chtě nechtě musí ulevit. Vy se zaradujete, psíka pochválíte, popadnete ho a jdete domů. Co si tedy pejsek za vyčůrání se venku vysloužil? Konec zábavy a odchod domů. Není pak divu, že se bude čůrání do budoucna snažit co nejvíce oddálit. To ale vůbec není dobrý zvyk, že? A do třetice, když psa naučíte vyvenčit se hned a na povel, nezneužívejte toho. Pes se potřebuje nejen pravidelně venčit. Potřebuje i pravidelný pohyb. Takže to, že se pes během dvou minut zvládne vyvenčit na trávníku u vašeho domu, neznamená, že nepotřebuje chodit na procházky do parku nebo do lesa.

Foto: Shutterstock

Převzato z časopisu Psí kusy.