Historie:
Na devatenáctého století bylo v Belgii množství psů hlídajících stáda, jejichž typ i barva srsti byly značně rozdílné. Aby se do tohoto stavu vnesl určitý řád, náruživí milovníci psů se sdružili a nechali se přesvědčit profesorem A. Reulem z Veterinární školy v Cureghemu, kterého lze považovat za skutečného průkopníka a zakladatele tohoto plemene. Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891 vznikl v Bruselu „Klub belgického ovčáka“ a ve stejném roce (15.listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117 psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež využívala k chovu jen několik málo jedinců. Dne 3.dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný standard plemene. Tento standard definoval jedno plemeno se třemi možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901.
Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii belgického ovčáka docházelo ke mnoha sporů týkajících se různých variet a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie (stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.
Rozdělení podle použití:
Původně pes ovčácký, dnes pes pracovní (hlídač, obranář, stopař), všestranný,
stejně jako rodinný pes.
Vzhled, stručný popis:
Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí,
spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát
kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek,
jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí
belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto
ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném
postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.
Barva:
Maska musí být velmi dobře vyjádřena a musí
obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny.
Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši,
obě horní víčka, horní i dolní pysky.
Uhlování: U variety Tervueren znamená toto uhlování černé konečky
chlupů, čímž vzniká dojem černého „poprašku“ na základní barvě. Tato černá je vždy jemně
rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování.
Povaha / temperament:
Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený
k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích
psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje
všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý
temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné
z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se
vyžaduje klidná a odvážná povaha.
Úplný standard k náhledu zde
