Historie:
Jakutská lajka je staré domorodé psí plemeno vyšlechtěné původními národy Severovýchodu Ruska na tzv. „psích řekách“ .
V různou dobu a také různí badatelé (A. F. Middendorff, W. L. Sieroszewski, L. P. Sabanejev, N. V. Sljunin, R. K. Maak, kněz A. A. Širinskij-Šichmatov, V. I. Johelson, E. V. Pfitzenmeier, J. G. Orlov, M. Dmitrijeva-Sulimova, E. I. Šereševskij, A. G. Čikačev a další) použili k popisu jakutské lajky různé názvy (alazejevská, aňjujská, arktická, verchojanská, kolymo-indigirská, omolonská, omsukčanská, lovecká, polární, susumanská, severovýchodní tažná, tunguzská, čuvyčanská, evenská, jakutská atd.).
Od r. 1635 je v listinách Kоzáků zmínka o psech žijících podél „psích řek“.
V r. 1692 byla v Amsterdamu publikována kniha holandského vědce, cestovatele, geografa a etnografa Nikolas-Kornelissona Vitsena „Severní a východní Tartárie“. V této knize byly publikovány rytiny „Způsoby přesunu Jakutů v zimě“. Tyto rytiny ukazují způsoby využití psů k tažné dopravě. Je to první zobrazení jakutských psů. Tyto rytiny rovněž zobrazují tažení lyžaře psem (skijöring race – zimní druh sportu) a další zimní druh sportu – zimní windsurfing. Jsou to nejstarší zobrazení skijöringu a zimního windsurfingu.
V r. 1730 Vitus Johassen Bering začal s výpravou rozšířené 2. kamčatské expedice. V době této expedice se aktivně používali psi ležícího za polárním kruhem Jakutska. Byly to první geografické expedice s využitím psů.
V knize „Geografie Ruského impéria“ Ivana Pavlovského v 1843 r. se píše, že: „psi (jakutské lajky) se používali jako poštovní“. V r. 1839 v Jakutské oblasti se v zimním období pro poštovní spojení z Jakutska do Ochotska a dál na Kamčatku používalo k převážení těžkého nákladu do dvaceti spřežení (saně). Do sáněk bylo zapřaženo obvykle deset psů po dva do řady na dlouhém řemenu, s vedoucím jedenáctým. Takto vezli náklad o hmotnosti od 25 do 35 pudů (x 16,38 kg) a za den uběhli až 80 verst. A při lehké jízdě za den uběhli 140 verst (ruských mil, x 1067 m).
V 1850 profesor Ivan Jakovlevič Gorlov popsal tradiční metody chovu a použití jakutských lajek ve své knize „Přehled ekonomického stavu, statistiky Ruského impéria za r. 1849“.
„Jakuti k jízdě a převozu nákladu používají psy. Celý rok jsou psi venku, v létě si vyryjí jámu k ochlazení nebo leží ve vodě, aby se zbavili komárů. V zimě si hledají úkryty pod sněhem a po té co se v hlubokých sněhových jámách stočí do klubíčka, přikryjí si tlamu huňatým ocasem“.
Různorodé použití jakutských lajek ve všem, co doprovázelo každodenní život člověka v průběhu mnoha století, počínaje lovem, ochranou obydlí, pasteveckými povinnostmi a konče předurčením k tažným účelům, jе rozhodně činí významnými mezi ostatními světovými plemeny.
Rozdělení podle použití:
Saňový a lovecký pes
Vzhled, stručný popis:
Jakutská lajka je silný pes, s dobře vyvinutým svalstvem, střední velikosti, kompaktní, přiměřeně dlouhé nohy, se silnou suchou kůží. Osrstění je dobře vyvinuto a musí být dostatečné pro život a práci v drsných arktických podmínkách. Pohlavní dimorfismus je jasně vyjádřen, psi jsou silnější a mohutnější než feny.
Barva:
Bílá a libovolná skvrnitá (dvou nebo tříbarevná).
Povaha / temperament:
Jakutská lajka je odvážný, pohyblivý, kontaktní, přátelský, společenský a temperamentní pes.
Úplný standard k náhledu zde
