Portál pro zodpovědné majitele psů

ATLAS PSŮ

Pes Sv. Huberta (Bloodhound)

(Chien de Saint Hubert)


Země původu: Belgie / Číslo standardu: 84 / Skupina FCI: 6 / Sekce: Sekce 1.1 velcí honiči S pracovní zkouškou

Pes Sv. Huberta (Bloodhound)


Velikost

Délka srsti
Krátká

Výška v kohoutku
pes

64 až 72

Výška v kohoutku
fena

58 až 66

Hmotnost
pes

46 až 54

Hmotnost
fena

40 až 48

Fotogalerie

Pes Sv. Huberta (Bloodhound)

ON-LINE PORADNA
on-line-poradna

Historie:

Je to velký honič a excelentní limier, mající velmi starobylý původ. Již po mnohá staletí je znám a používán pro svůj výjimečný čich a lovecké schopnosti. Byl vyšlechtěn v Ardenách mnichy z opatství Sv. Huberta. Jeho předky byli parforsní honiči černí a černí s pálením, které používal v VII. století mnich Hubert, jež byl později jmenován biskupem a ještě později, po kanonizaci (svatořečení), se stal patronem lovců.Tito velcí honiči se rozšířili v oblasti Arden, v souvislosti s hojností velké zvěře, vyskytující se v rozsáhlých lesích této oblasti. Psi Sv. Huberta byli vyhledáváni pro svoji robustnost a odolnost zvláště při lovu černé zvěře. První psi Sv. Huberta byli černí, ale později také černí s pálením. V XI. století byli Guillaumem le Conquérantem dovezeni do Anglie. Ve stejné době byli psi stejného typu, ale celí bílí, kteří se nazývali „Talboti“, tam rovněž introdukováni. Tito dovezení psi se stali základem anglického chovu. Chovatelské produkty, pocházející z těchto psů Sv. Huberta tam dostali jméno „bloodhound“ (barvář), které vzniklo z výrazu „blooded hound“ ve významu „čistokrevný“, tedy pes čisté rasy. Následně se plemeno rozšířilo také ve Spojených státech. Především v jejich jižních státech byli tito psy používáni k vyhledávání uprchlých otroků.

Rozdělení podle použití:

Jedná se o honiče pro vysokou honbu (u nás jsou všeobecně nazýváni tito psi „honiči parforsní – p.p.), psa služebního stopaře a psa rodinného. Byl a zůstává stále psem loveckým, který, vzhledem k svému báječnému čichu, je především využíván jako limier (pes, sloužící k bezhlučnému vyhledání zalehlé vysoké zvěře, především jelena, před lovem štvanicí - p.p.), užívaný také často buď k dosledu postřelené zvěře, jako na zkoušce dohledávky po barvě, či při vyhledání zmizelých osob při policejních akcích. Vzhledem ke své funkční tělesné stavbě je pes Sv. Huberta nadán velkou odolností a navíc výjimečně kvalitním čichem, který mu umožňuje sledovat bez nesnází stopu na dlouhou vzdálenost i v nebezpečných terénech.

Vzhled, stručný popis:

Lovecký pes a limier mohutný a velký, nejsilnější ze všech honičů. Má harmonické linie, silnou kostru, dobré osvalení a mnoho hmoty, ale nepůsobí těžkopádně. Je delšího formátu, obdélníkový. Celkově působí impozantně a vznešeně. Jeho chování je vznešené. Hlava a krk budí pozornost bohatě vyvinutou kůží, která je jemná a pružná, spadající v hlubokých záhybech. Pohybuje se důstojně, spíše pomalu a poněkud se pokyvuje, působí klátivě, ale je to pohyb pružný, elastický, nenucený. Nic nesmí porušit harmoničnost jeho celku, nesmí být patrné známky hrubosti či dokonce poškozeného zdraví.

Barva:

Jsou uznány tři barevné rázy: dvoubarevný černý s pálením (black and tan) dvoubarevný hnědý spálením (liver and tan) a jednobarevný červený (red). U psů černých s pálením je rozloha černého zbarvení různá, podle toho, zda se jedná o jedince plášťového nebo sedlového.U jedince plášťového je převládající; pálení se nalézá pouze na čenichu, lících, nad očima, na hrudi, na končetinách a v oblasti perianální (pod ocasem). Pes sedlový má plochy pálení mnohem rozsáhlejší, neboť černé zbarvení se omezuje víceméně jenom na hřbetní oblast. Stejné dispozice k rozšíření barevných oblastí platí i u zbarvemí liver and tan. Barvy nejsou vždy přesně odděleny nebo zřetelně delimitovány. V oblastech, kde je srst tmavší, se může objevit promísení světlejší srstí, což připomíná zbarvení jezevce. Toto promísení srsti různě zbarvené je přípustné. U zbarvení jednobarevně červeného se odstín červené může měnit od světle červené až po tmavě červenou. Světlý odstín pálení u dvoubarevných nebo světle červená u jednobarevných není žádoucí. Trochu bílé srsti na hrudi, na prstech nebo na konci prutu je tolerováno, ale není to žádoucí.

Povaha / temperament:

Je milý, mírný, ušlechtilý a společenský ve vztahu k lidem. Je zvláště vázán na svého pána. Je tolerantní ke svým společníkům v psinci a ostatním domácím zvířatům. Je spíše rezervovaný a má svoji hlavu. Dá více na laskavé vedení, než na kárání. Nikdy není agresivní. Má velmi silný hlas, ale neštěká zbytečně.

Úplný standard k náhledu zde

Plemena ve stejné skupině FCI