Historie:
Původ stafordšírského bulteriéra je třeba hledat ve střední Anglii někdy kolem roku 1770. Vznikl křížením staroanglického buldoka a světlého teriéra. Je řada teorií o přesném vzniku plemene co do poměrů křížení teriéra a buldoka. Tehdy se totiž snažili Angličané o nalezení toho správného zvířete pro psí zápasy. Pokud se tím někdo cítí být pohoršen, nechť se zamyslí nad chováním svých vlastních předků, kteří vedli spoustu válek a bojů s jinými lidmi. I ti, kteří tak rádi debatují o „bojových psech“, měli předky v uniformách. Psi sami si to nevymysleli, pouze sloužili k zá-bavě všech vrstev tehdejší společnosti. Ostatně od těchto psů se vždy vyžadovala absolutní tolerance k lidem a byli důležitými členy rodiny.
Začaly tedy pokusy o křížení psů tak, aby výsledkem byl pes odvážný, silný, ale přitom hbitý. Jako obvykle řada pokusů vedla do slepých uliček, ale velice nadějným se stalo křížení buldoků s teriéry. Křížení psů probíhalo víceméně nahodile, až se na scéně objevil lord Hamilton, přítel tehdejšího krále Jiřího III. Ten konal tak, jak byl zvyklý ze svých dostihových stájí. Postupoval systematicky, svůj chov pečlivě evido-val, studoval a sledoval, a tak právě okolo roku 1770 dospěl k žádoucímu a opako-vatelnému výsledku: na světě se ocitli stafordšírští bulteriéři.
Zde se ještě na chvíli vrátíme ke psům v arénách. Velmi stručně a jednoduše lze „bojovou“ historii stafíků rozdělit do tří částí, a to na boj s býky, medvědy a lvy či jinými zvířaty, na boj psů navzájem, ale nejčastěji na „sportovní“ likvidaci krys a potkanů. Takovýto boj byl limitovaný časem či počtem zabitých krys. Kvalitní pes například likvidoval v aréně 100 kusů za pět a půl minuty. V roce 1835 po nátlaku veřejnosti a anglikánského duchovenstva přijal britský parlament tzv. Humane Act, kterým byly bezpodmínečně a definitivně zakázány všechny zvířecí zápasy.
Velmi rychle stafíci získali obrovskou popularitu mezi lidmi. Stali se nedílnou součástí domácností od šlechty až po domovy dělníků, kde se pohybovali mezi spoustami dětí. To se velice výrazně podepsalo na jejich báječné povaze. Od té doby taky mají stafíci i svůj znak – uzlík. Počet psů stále rostl, přibývalo jejich chovatelů, kteří si zapisovali rodokmeny svých psů i s jejich popisy a s tím také sílila snaha přesvědčit všechny chovatele, aby jejich plemeno bylo oficiálně zapsáno. Stalo se tak v roce 1935 a hned tři měsíce poté se konala v Cradley Heath ve West Mid-lands první oficiální výstava stafordšírských bulteriérů. Do České republiky se plemeno dostalo v roce 1989. Více najdete na www.staffbullclub.cz.
Vzhled, stručný popis:
Hladkosrstý, dobře vyvážený a na svou velikost velmi silný pes. Svalnatý, aktivní a pohyblivý.
Barva:
Červená, plavá, bílá, černá nebo modrá, nebo kterákoli z těchto barev s bílou. Žíhaná všech odstínů nebo žíhaná s bílou. Černá s pálením nebo játrová barva je vysoce nežádoucí.
Povaha / temperament:
Je známý svou bezmeznou odvahou a houževnatostí. Vysoce inteligentní a velmi laskavý zejména k dětem.Statečný, nebojácný a naprosto spolehlivý pes.
Doporučená literatura:
Stafordšírský bulteriér - Jak na to (Zdeněk Spies)Stafordšírský bulteriér (Jiřina Volšická)
Úplný standard k náhledu zde
