Historie:
V roce 1853 byl appenzellský salašnický pes poprvé popsán v publikaci „Tierleben der Alpenwelt“ (Život zvířat ve světě Alp) jako „jasně štěkající, krátkosrstý, středně velký, mnohobarevný salašnický pes“, který se „vyskytuje v určitých oblastech ve zcela vyrovnaném typu podobném špici, jednak k ochraně stavení, ale i ke shánění stád“. V roce 1895 vyzval velký aktivní příznivec tohoto plemena, lesním Max Sieber, švýcarskou kynologickou společnost SKG, aby pro appenzellského salašnického psa něco udělala. V roce 1898 poskytl vládní rada kantonu St.Gallen 400,- švýcarských franků na pozvednutí chovu appenzellského salašnického psa. Z pověření SKG byla vytvořena komise, byly stanoveny charakteristické vlastnosti plemena a na výročním trhu v Alstättenu bylo vyhledáno 9 psů a 7 fen. Ti obdrželi prémie od 5,- do 10,- franků. V důsledku toho se v roce 1898 objevilo na první mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru 8 appenzellských salašnických psů ve zkušebně zavedené třídě „salašničtí psi“. Díky podnětu Prof. Dr. Alberta Heima, který se silně angažoval v otázkách švýcarských salašnických psů a také přijal appenzellského salašnického psa, byl v roce 1906 založen klub „Appenzeller Sennenhunde Club“ s cílem udržet toto plemeno v jeho přirozeném stavu a dále ho rozvíjet. Povinným zápisem štěňat do plemenné knihy appenzellských salašnických psů tak začal cílený čistokrevný chov.
V roce 1914 zpracoval Prof. A. Heim první platný standard. Původní chovatelskou oblastí byly kantony Appenzell; dnes jsou psi této rasy chováni po celém Švýcarsku, ale i za hranicemi v mnoha jiných zemích. Pojem "appenzellský salašnický pes" je dnes jasně vymezen a toto plemeno je od ostatních švýcarských salašnických psů jednoznačně odlišeno. Navzdory tomu, že appenzellský salašnický pes našel již mnoho příznivců, je jeho chovná základna stále velmi malá. Jen zodpovědným chovem bude možné udržet a upevňovat přirozené a vynikající dědičné vlastnosti tohoto plemena.
Rozdělení podle použití:
Honácký, ovčácký, strážní pes a pes ke hlídání domů a statků. Dnes také všestranný pracovní a rodinný pes.
Vzhled, stručný popis:
Tříbarevný, středně velký pes, téměř čtvercové tělesné stavby, v celém rozsahu harmonických proporcí, svalnatý, velmi pohyblivý a hbitý, s chytrým výrazem obličeje.
Barva:
Základní barva je černá nebo havanově hnědá s pokud možno symetrickými hnědočervenými a bílými odznaky. Malé hnědočervené odznaky (skvrny) nad očima. Hnědočervené odznaky na lících, na hrudi (vlevo a vpravo v oblasti ramenního kloubu) a na končetinách, přičemž hnědočervená je vždy mezi černou respektive havanově hnědou a bílou.
Bílé odznaky:
• Dobře viditelná bílá lysina, probíhající bez přerušení od temene přes hřbet nosu; může zcela nebo částečně obepínat tlamu.
• Bílá od brady přes hrdlo bez přerušení až na hruď.
• Bílá na všech čtyřech tlapách.
• Bílá na špičce ocasu.
• Bílá skvrna na šíji nebo polovina límce se tolerují.
• Průběžný tenký bílý límec se sice toleruje, ale není žádoucí.
Povaha / temperament:
Živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný. Lehce nedůvěřivý vůči cizím; nepodplatitelný hlídač; veselý a učenlivý.
Informace chovatele:
Appenzell, nebo-li (R)aplík je inteligentní, temperamentní a oddaný pes, který miluje svoji rodinu, je neúplatným hlídačem, k cizím lidem je nedůvěřivý a vyžaduje důslednou socializaci, pevnou a přátelskou výchovu. Aplík je velmi společenský pes, který je rád, když může být uprostřed dění rodiny. Není vhodné jej separovat a vyloučit, např. dlouhodobé žití v kotci mimo rodinu u něj vytváří strádání a člověk se připravuje o možnost vytvořit si se psem důvěrný vztah. Appenzellové většinou nepatří k plemenům, která se obzvlášť v době dospívání a rané dospělosti na potkání s každým neznámým psem či člověkem ihned kamarádí, potřebují čas na seznámení. Je důležité si zapamatovat, jste-li pro ně cizí - nevnucujte se jim! To je pro aplíky neslušné chování z vaší strany. Mají rádi, když jim dáte chvíli čas, aby vás přijali. Od cizích lidí si často drží odstup a mají snahu chránit svoji smečku. První dva roky jsou pro ně důležité skrze socializaci, někdy je méně více. Zde platí určitě, že je lepší kvalita než kvantita. Do 2 let by měl pejsek prožívat především příjemné a pozitivní zážitky všeho druhu.
Pro appenzella je vhodný rozhodný člověk, který ví co chce, má zdravé sebevědomí, je důsledný, laskavý a volí respektující vztah, není na psa hrubý a chápe, že je to jeho parťák. Při takovém nastavení pro vás aplík udělá všechno na světě. :-)
Appenzellové jsou všestranní psi, vynikají ve většině kynologických odvětvích, výborných výsledků dosahují zástupci plemene ve sportovní kynologii, agility, noseworku, záchranařině, flyballu a dalších sportech. I výlety a turistika jsou pro ně vynikající aktivity. Jejich hlavní přednostní je, že jsou to výborní hlídači. S nimi se opravdu nebudete bát, ať budete kdekoliv. Jsou alarmem, který vás svým štěkotem upozorní na to, co byste měli vědět. Neštěkají bezdůvodně. Pouze při hlídání, hře a pokud vám chtějí něco důležitého sdělit.
Appenzellové jsou fyzicky velmi zdatní a pohyb v jakékoliv podobě milují a umí si ho užít. Mezi jejich dovednosti patří i plavání, většina z nich jsou skvělí plavci, jsou mezi nimi i výjimky, tzv. pobřežní hlídky, kdy hloubka není jejich zálibou. Kromě fyzické aktivity je vhodné aplíky stejnou měrou zaměstnat i psychicky a odreagovat je tak hraním různých psích her. Dnes na internetu najdete mnoho online i knižních inspirací. Aplík je rád, když má dostatek pohybu a zábavy, ovšem si také rád užije tzv. gaučing.
Je to zatím zdravotně odolné plemeno a dožívá se průměrně 12-15 let. Od roku 2000, kdy se chová plemeno v České republice, se dožili někteří jedinci výjimečně i 17 let.
Aplík je nenáročné plemeno na údržbu srsti, za to je trošku náročnější na výchovu a výcvik. Může si jej pořídit i začátečník, ovšem takový, který bude aplíkovi autoritou i parťákem.
Appenzell je opravdu veselý, velmi chytrý a milující pes, se kterým zažijete rozhodně plno nevšedních zážitků. Je to skutečný specialista na vaše pocity. ---------------------------------------------------------------------------------------------CHS Czech Tricolor
Doporučená literatura:
Švýcarští salašničtí psi. Velký švýcarský, bernský, appenzellský a entlebušský salašnický pes ( Gerd Ludwig, Christine Steimerová)
Úplný standard k náhledu zde
