vloženo: 28.5.2019, autor: Mirka Koníčková
Proslavil se jako maskot 102. pluku pensylvánské pěchoty. Pro své spolubojovníky měl takovou cenu, že když ho chytili nepřátelé, vyměnili jej za zajaté vojáky, aby ho osvobodili.
Ještě před vypuknutím americké občanské války (1861–1865) se jednoho dne do hasičské zbrojnice na Penn Avenue v Pittsburku zatoulal mladý bulteriér. Muži psa nejdřív ignorovali a někteří z nich ho dokonce vyháněli pryč a byli na něj hrubí. Když ale jeden z hasičů psa nakopl tak, že mu zlomil nohu, ostatní se nad ubohým čtvernožcem slitovali. Pečovali o něj a ošetřovali ho, dokud se neuzdravil. A poté, co ve rvačce zvítězil nad mnohem větším psem, než byl on sám, získal si respekt i těch největších „tvrďáků“.
Z hasiče vojákem
Pes dostal jméno Jack. Stal se součástí jednotky a účastnil se každého požárního výjezdu. Když vypukla občanská válka a muži se hlásili do armády na straně Unie, většina hasičů z Penn Avenue narukovala ke 102. pluku pensylvánské pěchoty. Jacka vzali logicky s sebou. Byl to chytrý pes a brzy se naučil rozumět signálům vojenské polnice. Prvním úkolem pluku – od srpna 1861 do března 1862 – bylo bránit Whashington D.C.. Poté společně bojovali v mnoha krutých a krvavých bitvách. Bojů v první linii se účastnil i Jack a pomáhal uklidňovat raněné a umírající vojáky. Později po bitvě byl součástí týmu vyhledávajícího mrtvé. Svým kamarádům dokázal být užitečný i jinak. Během dlouhých pochodů, kdy vojáky trápil hlad a žízeň, je Jack vždy spolehlivě přivedl ke zdroji vody a chytal a nosil jim malá zvířata, která mohli sníst.
Odvážný bojovník
Během své vojenské služby byl Jack dvakrát raněn. V bitvě u Malvern Hill utrpěl dvě střelná poranění krku a zad. Vojenským zdravotníkům se podařilo ho zachránit. Pes se rychle zotavil a brzy byl zpět, po boku svých přátel, v boji. Další, ještě horší zranění se mu nevyhnulo ani v bitvě u Fredericksburgu. Opět ho přežil a znovu se statečně účastnil bojů. Dvakrát byl odvážný bulteriér zajat Konfederací. Poprvé se mu podařilo po šesti hodinách ze zajetí uprchnout. Podruhé už ale takové štěstí neměl. Drželi jej jako válečného zajatce po dobu dlouhých šesti měsíců. Poté jej jeho spolubojovníci získali zpět výměnou za zadržované konfederační vojáky. Během svého věznění ale Jack opět pomáhal – svou přítomností dával naději a zlepšoval náladu ostatním svým spoluzajatcům z řad Unie.
Stříbrný obojek
V srpnu 1864 se muži z pluku mezi sebou složili a vybrali sedmdesát pět dolarů, aby za ně mohli Jackovi koupit stříbrný obojek s jeho jménem jako výraz své vděčnosti za jeho služby. Obojek mu předali během speciálního ceremoniálu, který pro svého věrného čtyřnohého spolubojovníka připravili. 23. prosince téhož roku, když byl pluk na dovolené v Marylandu, Jack záhadně zmizel. Muži ho všude hledali, dokonce vypsali velkou finanční odměnu za jeho nalezení. Nikdo z nich ho však už nespatřil. Dodnes se neví, co se s psím bojovníkem vlastně stalo, ale panovaly domněnky, že mohl být zabit někým, kdo chtěl získat jeho stříbrný obojek. Jackův příběh však vstoupil do historie a stal se i námětem pro knihu. V roce 2010 byl podle ní natočen film nazvaný prostě: Pes Jack. Jackův portrét v životní velikosti je k vidění ve Vojenském a námořnickém muzeu v Oaklandu.
Foto: archiv
Převzato z časopisu Psí kusy.
